Další z našich krátkých nedělních vycházek jsme zasvětili centrálnímu parku Mirzo Ulughbeka. Park samotný byl otevřen sice v roce 1934, nicméně jeho historie sahá hlouběji, již v době carského Ruska zde byla příměstská rezidence generálního gubernátora. Jevgenij Markov, ruský cestovatel napsal v roce 1902 ve své knize Rusko a Střední Asie „Rezidence vojenského gubernátora se nachází na konci Sadové ulice, téměř za městem v překrásném zastíněným parkem. Ze široké terasy se otevíral překrásný pohled na okolí. Tato terasa byla vystlána východními koberci a orientálními besídkami a byla vyzdobena nezbytným turkestánským doplňkem – ohromnými vycpanými tygry. Jednoho z nich ruští mužici-přesídlenci zabili ve vesnici Troickoje, třicet verst od Taškentu.“
Po revoluci byla samozřejmě rezidence i s parkem otevřena veřejnosti a na tamější promenádě každou neděli vyhrával orchestr, v době první světové války často tvořený československými zajatci (Čirkin 2006).
V roce 1934 byl otevřen sovětský park Telmana, jak se tehdy jmenoval po německém komunistovi, sem byly umístěny nejrůznější atrakce, výstavky, včetně prodeje orientálních suvenýrů či jiné události. Tradice nedělních koncertů byla zachována, tentokrát ovšem s účastí vojska Turkestánského vojenského okruhu sídlící v Taškentu. V době války zde byla vývařovna pro děti a scházeli se zde čelní představitelé tehdejší evakuované kultury. Parkem se tak procházel satirik Arkadij Rajkin či spisovatel Alexej Tolstoj. Místo si zahrálo v několika filmech, například Dva bojovníci, natočený taškentským filmovým studiem vedeným evakuovanými.
Po válce se park stal znovu vyhledávanou atrakcí města. Třikrát v 60. a 70. letech (naposledy v roce 1975) byl park vyhlášen nejlepším v celém Sovětském svazu. Točilo se zde pravděpodobně nejlepší pivo v celém Taškentu na místě, kterému se říkalo „Kotlovan“ (Jáma). Odevšad byl cítit pečící se šašlik a cigarety. Na pivo sem docházeli i studenti nedalekého medicinského institutu i podobně nedaleké Vysoké školy hornicko-metalurgické, kde je naháněli učitelé i proděkani. Bojovaly zde nejrůznější mládežnické kmeny (pamětníci vzpomínají bitky mezi řeckou a arménskou komunitou). Atmosféru tohoto sovětského parku a jeho postaviček nesmrtelným způsobem ztvárnil Džasur Ischakov (1947-2021) ve svých povídkách „Sny o starém Taškentu“, povinná literatura pro všechny nostalgiky (odkaz na několik zde: Пушкин, Голубка, Дирижёр. Mezi častými návštěvníky parku byl například slavný spisovatel Alexandr Fajnberg, který zde v 70. letech četl své verše, popíjel s přáteli (ostatně, v té době nebylo v Taškentu člověka, který by jméno tohoto básníka neznal). Možná zde zazněla jeho slavná poema „Struna Rubajatu“.
V polovině 80. let pomalu začal park chátrat. Zmizela živá hudba, byl uzavřen šachový klub, kde se scházeli vášniví zastánci této hry, nepřijížděl lunapark, letní kino a zmizely svérázné postavičky. Obnovy se park dočkal až v roce 2018, kdy byl přejmenován po Mirzo Ulughbekovi.
Park Tel’mana a Československo
Místo je významné i pro československo-uzbecké vztahy. V 70. letech 20. století (do tohoto parku konkrétně v letech 1973-1977) do Taškentu a do dalších měst Uzbecké SSR každoročně přijížděly československé „šátory“, jak jsme kdysi v Pardubicích říkali atrakcím. Nikoliv náhodou, dodnes se po Taškentu vzpomíná na „Pardubice“. Vlastnoručně ovládané „labutě“, „skluzavka smrti“ (zvaná též kosmodrom) či „kolotoč“ se v této době staly nedomyslitelnou součástí tehdejšího park Telmana (dnes centrální park Mirzo Ulughbeka). Československé atrakce zavítaly i do dalších měst Ubecké SSR a pravděpodobně to bylo i v 80. letech. Můj učitel uzbečtiny si vzpomínal na československý „lunapark“ v Namanganu v polovině 80. let. Atrakcí pro sovětské občany byly i tehdy jinak nedostupné sladkosti, přičemž téměř všichni pamětníci si vzpomínají na exotické žvýkačky Pedro a Bajo (starší z Vás možná vzpomínají), které se prodávaly za 60 kopejek nebo 1 rubl (vzpomínky se různí), ani jedno nebylo zrovna málo při platech 200-300 Rbl za měsíc.
https://www.facebook.com/watch/?v=477855920038537
Teprve od konce 70. a v 80. letech se park přemístil na místo, kde zhruba dnes stojí Taškent City, nedaleko staré čtvrti Učki Marganči, o které již byla řeč v tomto blogu.
Vybrané zdroje:
Чиркин, С. В.: Двадцать лет службы на Востоке: Записки царского дипломата. Москва, 2006.
«Ташкент — 2000». Издательство «Узбекистан», 1983 год.
Лунапарк в парке Тельмана, 1975 год. Mytashkent.uz, 19.7.2023.
https://mytashkent.uz/2019/08/17/luchshij-park-sssr/
Таким он сохранился в вашей памяти, парк Тельмана? Ташкент. Baiki Rusicha, 2.9.2020.
Z taškentské čajchány 