Hrobka Hodži Alambardora

Nedaleko již mnou popsané kapličky sv. Jiřího jsou vidět zelené kopule nové Páteční mešity Kamolon, která uvozuje vchod na velký hřbitov v mahalle Kamolon. Mešita je tu nová, nicméně hřbitov vznikl především okolo hrobky Hodži Alambardora. Již několikrát jsem si tudy zkrátil cestou z medresy Suzuk Ota do archívu.

Hodža Abdul Azíz Alambardor žil přibližně v 8. století a byl současníkem (respektive žákem a následovatelem) jiného významného šejcha Abú Bakra al-Šáší (tj. Taškentského, Šáš = bývalý název Taškentu), což jeden z prvních šejchů, kteří hlásali v okolí Taškentu islám (dnes komplex Hazrati imám). Alambardór (také se v některých pramenech uvádí Bajrakdor) znamená doslova vlajkonoš, nicméně zde je spíše řeč o symbolické vlajce šiřitele islámu. Podle některých zdrojů jsou dvě hrobky tohoto šejcha – vedle Taškentu také v jeho rodišti v Sajramu, na místě dnešní Almaty. Podle některých historiků však je tato hrobka skutečná, zatímco v Kazachstánu je pouze prázdné mauzoleum. Archeologické sondy také ukázaly, že na místě dnešní hrobky byl až do 10. století běžný dům, což rozvířilo diskuse o tom, že Alambardor zde mohl žít až do posledních dnů svého života.

Bezprostředně u hrobky byla koncem 18. století postavena mešita a medresa, rekonstruovaná koncem 19. století z prostředků Sejjída Azima Baje, významného kupce a patrona řady podniků v Taškentu (mezi jinými podporoval i první rusko-tuzemskou školu v Taškentu, 1884). Dnešní hrobka rovněž pochází z přestavby z konce 19. století/začátku 20. století, jejímž mecenášem se rovněž stal Said Azim boj.

Po roce 1865 byli na okolním hřbitově pochováni padlí obránci Taškentu, kteří tak leží nedaleko hrobky útočníků pod kapličkou sv. Jiřího Vítězného. Po říjnové revoluci byla hrobka zrušena, avšak s ohledem na místní hřbitov zůstala zachována. Tradiční poutě k ní však byly zakázány a mohly být částečně obnoveny až s částečným obnovením islámu v roce 1944.

Mauzoleum, sovětské období (1960??), zdroj (Tashkent Retrospective)

Pohled na hrobku cca 1950 (zdroj).

Rekonstrukce se hrobka dočkala až v postsovětské době, kdy k její rekonstrukci přispěli místní obyvatelé v rámci společné práce (v uzbečtině nazývané hašar).

Dnes je hrobka součástí velkého hřbitova a komplexu stejnojmenné mešity, nejedná se však o natolik přitažlivé poutní místo, aby zde proudily davy poutníků. Pro mě je to příjemná zastávka před začátkem práce v archívu na klidném místě s možností rozjímání. Rád se tady na pět minut zastavím a zklidním si myšlenky než se opět vrhnu do víru Taškentu a mezi archivní dokumenty.

Vybrané zdroje:

Сайфутдинов, Рахматулло: Мечети Ходжа Аламбардор и Девонабой: долгий путь к свободе. Ислам в СНГ, 20.06.2012.

Мавзолей Ходжа Аламбардор. My Tashkent, 1.5.2020, Dzen.

Хўжа Аламбардор жоме масжиди. Masjid.uz.

Napsat komentář