Ze svých vycházek jsem se zaměřil na nedávno rozšířený komplex Suzuk Ota zasvěcený světci, vnukovi proslulého súfijského šejcha a zakladatele řádu Jasawíja Ahmeda Hodžy Jassawího a synu jeho jediné dcery. Suzuk Ota, neboli Mustafakul se narodil okolo roku 1140 nedaleko Turkestána. Na kolenou jej prý hladil sám velký Jassawí, který mu prý říkal “menim suzugim” (můj drahý), odtud se vzalo jeho jméno.
Když vyrostl, udivoval všechny svou moudrostí. Jeho otec mu řekl: “Synu, tak jako nelze uvařit dvě beraní hlavy v jednom hrnci, tak i Tobě nebude za chvíli náš kišlak (vesnice) stačit. Jdi proto do světa.” Když Mustafakul (Suzuk-Ota) odcházel, otec vzal rákos posadil jej do vzduchu a řekl mu: “Rákos poletí po větru a poté spadne do vody. Tam kde se ve vodě začne točit, tam bude Tvůj nový domov”. Rákos skutečně letěl ve slabém vánku, až upadl do velké řeky (Čirčik), odtud do kanálu a z něj do malého aryku (kanálku). Začal se točit po vyvýšeninou na polopustém a dlouho neobdělávaném místě za hradbami Taškentu v oblasti Bešagač (pět stromů). Na tomto kopci tedy Suzuk-Ota měl založit své nové sídlo. Suzuk-Ota se vrátil do Turkestánu a cestou zpět s sebou vzal své přátele řemeslníky, mistry, stavitele, ale i duchovní a znalce Koránu. Vzal také ženy pro novou osadu, které uměly tkát, vázat koberce a jiná řemesla, aby je předávaly svým dcerám. Proto se celá nová mahalla stala centrem řemesel a také se dlouho nazývala Ustozlar mahallasi (Čtvrť mistrů), někdy také Hodžalar mahallasi podle množství učených lidí.
Suzuk-Ota se stýkal s mnohými vrstevníky, kteří jsou rovněž dodnes uctíváni a jejich hrobky v Taškentu a okolí se staly poutními místy (ziyoratlar). K jeho nejvýznamnějším žákům patřil Čupon Ota, který prožil sto let života a je pohřbený vedle Suzuka-Oty. Ve vedlejších mahallách žil známý šejch Zangi-Ota (1162/5-1242) či šejch Zajniddín Bobo (1164-1259). Když Suzuk-Ota v roce 1217 zemřel, byl pohřben ve svém domě uprostřed mahally (čtvrti), kterou založil. V době Tamerlána (uvádí se obvykle roku 1392, nicméně stavba mohla být postavena i dříve) byla na místě jeho pohřbení vystavěna hrobka a pokračovala fungovat mešita a medresa. Jeho potomci žijí dodnes v různých zemích světa, včetně Evropy či USA, jeho dcery žily v sousedních mahallách Ešonguzar či Čighatoj, které existují dodnes. Z mahally vyšly celé dynastie různých řemesel – truhlářů, řezbářů, kovářů, měditepců a mědirytců, stavitelům, ševců či výrobců hudebních nástrojů.
Ve 30. letech 20. století, v době protináboženských kampaní, byla medresa zrušena a stal se z ní závod na výrobu kovových předmětů – hrnců apod. Mešita i hrobky byla obnovena v roce 1996 pomocí společné práce (“hašaru”) v 90. letech. V letech 2017-2019 z iniciativy prezidenta proběhla kompletní rekonstrukce místa. Příkaz prezidenta zněl jasně – udělat z tohoto místa monumentální komplex s řemeslnými dílnami. Kvůli tomu byla vybourána část mahally na ploše 6,5 ha. Řada stromů byla vykácena, a tak se z celé plochy zejména v létě stává rozpálená plocha, kam skoro nikdo nechodí. Zachovala se pouze část mahally v okolí starého kanálu Kalkaus, která zde byla dříve, a to včetně nedalekého muzea Abdullo Qodirího, spisovatele a představitele reformního hnutí (džadídů) z počátku 20. století (o něm někdy příště).
Mešita je v tomto směru unikátní především svou klenbou. V Taškentu není nikde podobně velké cihlové klenby (více jak 10 metrů v průměru) pocházející ze 14. století, přeživší několik zemětřesení. Samotná hrobka patří mezi klasické hrobky s portály a kupolí, které jsou typické pro zástavbu Taškentu i Střední Asie ve 14.-16. století.
Dnes jsou však i údajná hrobka Suzuk-Ota a celý komplex obklopené sice vkusnou modlitebnou, ale obrovským prázdným a nevyužitým prostorem. Škoda, urbanisticky by šlo toto místo využít mnohem lépe a rozhodně kvůli tomu nebylo potřeba vysídlovat mahallu do rádoby nových bytů okolo mauzolea.
Vybrané zdroje:
Ахмад Ризо: Сузук-Ота (Мустафоқул) (≈1130÷40 – 1217). Rizoakhmad.blogspot.com, 11.8.2021.
Кудряшов, Андрей: «Любимому от Твшкента». ИА Фергана, 21.3.2019.
Одилов А.А.: Из истории ташкентских мечетей. «История и археология»
Сузук Ота. Ziyoraga.uz
Сузукота маҳалласи, Shosh.uz,
Хайдаров, Миразим: Исторические объекты в старогородских районах «Самарканд дарвоза», «Сузук ота» и «Обиназир». Письма о Ташкенте, 12.11.2018.
Z taškentské čajchány 